Kyjevské zápisky – reportáž • Blogy Respektu

Nicméně je pondělí večer a nálada v centru města je poměrně klidná. Demonstranti stále ovládají budovu Nejvyšší rady města Kyjeva a Dům odborů, z nichž se stala provizorní koordinační centra akcí. Na Majdanu stojí velké pódium, vedle něj dvě obrazovky, z nichž září v modré a žluté barvě vlajky Ukrajiny a Evropské unie. Občas na obrazovkách běží aktuální zprávy nebo prohlášení významných osobností, jindy dělají jen pozadí mluvčím na pódiu. Přes to, že se teplota pohybuje kolem nuly a fouká studený vítr, stojí před pódiem stále několik desítek tisíc lidí. Další se ohřívají opodál u sudů s ohněm. K dispozici je krom ohně také horký čaj a pečivo. Všechny ulice, které ústí do náměstí Nezávislosti, jsou přehrazeny barikádami postavenými z toho, co demonstranti našli kolem. Jedná se především o stavební materiál určený původně na přípravu vánočních trhů.

Dění o víkendu

Poté, co Janukovyč minulý týden oznámil, že Ukrajina ještě není připravená na sbližování s EU, a odmítl podepsat dlouho připravovanou asociační dohodu, vyšlo do ulic několik tisíců až desítek tisíc lidí. „Jeden prezident nepodepsal, příští podepíše,“ říkali ti, kteří i přes sympatie k EU zůstali doma. Protesty nabraly na síle teprve poté, co v noci z pátku na sobotu zaútočilo několik stovek těžkooděnců na asi tisícovku lidí, především studentů, kteří se rozhodli na hlavním kyjevském náměstí zůstat přes noc.

Policejní útok způsobil desítkám lidí vážná zranění. Videa, která se okamžitě rozšířila po sociálních sítích, jasně ukazovala brutalitu a naprostou nepřiměřenost zákroku. Těžkooděnci mlátili demonstranty obušky a pronásledovali je, i když se snažili rozutéct po přilehlých ulicích. Demonstranti nakonec našli útočiště v nedalekém Michailovském klášteře, kde se o ně postarali místní mniši. Náměstí obsadila pořádková policie.

Během sobotního rána se rozšířila později vyvrácená zpráva, že jedna z účastnic přišla o život. Vzápětí bylo oznámeno, že zákrok proběhl, aby demonstranti nenarušovali práce při vztyčování vánočního stromu a přípravě na vánoční trhy. Protože byl Majdan celou sobotu obsazen těžkooděnci, přesunulo se centrum demonstrací na nedaleké Michailovské náměstí. Demonstrace začaly nabírat na síle, v centru města se objevily desítky tisíc lidí s ukrajinskými vlajkami a stužkami v barvách Ukrajiny a Evropské unie. Do čela demonstrací se postavily tři největší opoziční strany – Baťkivčina uvězněné bývalé premiérky Julie Tymošenkové, UDAR boxera Vitalie Klička a Svoboda Oleh Ťahnyboka. Byly zformulovány hlavní cíle demonstrací – svržení současné vlády, soud s ministrem vnitra a lidmi zodpovědnými za krvavou noc ze soboty na neděli a vypsání předčasných prezidentských a parlamentních voleb.

Hlavní demonstrace byla naplánována na nedělní poledne. Lidé z celé Ukrajiny se začali sjíždět do hlavního města. „Původně jsme neměli v plánu se účastnit, ale máme malé dítě,“ pověděla mi jedna z účastnic protestů. „Když jsme s manželem viděli, jakým způsobem včera policie zmlátila studenty, brali jsme to jako jeho urážku. Nemůžeme žít v zemi, kde policie mlátí děti!“ Podobný přístup měla velká většina těch lidí, kteří se k demonstracím připojili teprve během víkendu. Kdyby v sobotu ráno policie nezasáhla, je pravděpodobné, že by v pondělí přišlo už jen pár nejodolnějších.

Obhajoba zákroku tím, že je třeba dodělat vánoční stromeček, lidi rozzuřila. V neděli se už od rána plnily ulice lidmi skandujícími hesla jako „Pryč s kriminálníkem“ v reakci na kriminální mládí prezidenta Janukovyče, pro Ruské uši pak vytvořený pokřik „Sláva Ukrajině, smrt jejím nepřátelům“ či prosté „Sláva hrdinům“. Na plakátech se objevovaly nápisy jako „Ozdobíme vánoční stromek Janukovyčem“ a podobné. V poledne se na Majdanu sešlo podle různých odhadů něco mezi 350 tisíci a více než půlmilionem demonstrantů. Ulice v centru města byly ucpané, rektoři hlavních kyjevských univerzit vyzvali studenty, aby se účastnili demonstrací a opoziční strany začaly plánovat generální stávku. Nejmladší účastníci neměli ještě ani rok, nejstarší bylo možné odhadovat daleko za osmdesátku.

Klidnější skupiny lidí během neděle prostě skandovaly, některé z těch radikálnějších pak zaútočily na budovy státních orgánů, nebo začaly stavět barikády. Došlo k několika bitkám mezi demonstranty a těžkooděnci bránícími různé budovy. Někdo dokonce ukradl bagr a rozjel se s ním proti těžkooděncům chránícím sídlo vlády. Davy aplaudovaly, když se z provizorního pódia na střechách několika dodávek oznamovalo, že členové vládní strany začali ve velkých počtech opouštět stranu a přecházet k opozici. Když prezident Janukovyč oznámil, že za to, co se stalo v noci z pátku na sobotu, nenese žádnou odpovědnost, lidé znechuceně pískali. A když pak svůj nesouhlas ještě potvrdil vystoupením z vlastní Strany regionů, nebylo jasné, jestli se smát či plakat. Městský soud vyhlásil zákaz na demonstrace v centru Kyjeva až do 7. ledna. To ale nikoho příliš netrápilo.

Pondělí a dále

V neděli večer, když se nekonečné davy začaly pomalu rozcházet, měli demonstranti v držení dvě administrativní budovy. Na podlaze obsazené městské rady spali ti, kteří to nestihli během posledních dnů, ostatní se přicházeli zvědavým výrazem aspoň vyfotit. V kyjevských nemocnicích leželo pětasedmdesát příslušníků policie s různě těžkými zraněními. Demonstrantů, kteří nahlásili škody na zdraví, bylo něco přes stovku. Další sraz byl naplánován na pondělí v osm hodin ráno. Hodně lidí se rozešlo domů, pro ty z jiných měst byly k dispozici na přespání zdarma některé kostely a galerie, kde se dalo spát na kobercích ve vlastních spacácích. Narychlo bylo zřízeno také koordinační centrum pro ubytovávání lidí z cizích měst. Kdo měl, nabízel, kdo potřeboval, sháněl. Na náměstí zůstali lidé bránící barikády a pár tisíc demonstrantů. Pilo se, tančilo a revoluční nálada panovala až do rána.

V pondělí ráno se citelně ochladilo a zavládlo napětí. Lidí se sešlo snad kolem padesáti tisíc. Někteří udělali živý řetěz kolem parlamentu a nepouštěli dovnitř nikoho, poslance ani zaměstnance. Uklizečce řekli, že je plno důležitější práce, než uklízet parlament a poslali ji domů. Všichni čekali, co bude dál. Janukovyč už dlouho nic neprohlásil, pořádně se nevědělo, co se vlastně chystá. Policie oznámila, že když demonstranti neopustí obsazené budovy, zaútočí na ně silou. Ministr vnitra to následně odvolal. Někdo řekl, že je plánováno vyhlásit výjimečný stav. To zase vyvrátil předseda vlády – že prý to ještě není potřeba. Všichni řečníci z pódia na Majdanu zdůrazňovali, že nejdůležitější je neprovokovat, na provokace neodpovídat, být v klidu. Lidé, kteří zaútočili v neděli na Nejvyšší radu, Dům odborů a sídlo vlády byli označeni za provokatéry. Kdo se chtěl bít, byl taky označen za provokatéra.

Předseda parlamentu slíbil, že se v úterý bude hned od rána sněmovna jednat o vyslovení nedůvěry vládě a následně se za účasti opozice bude vymýšlet, jak vyřešit vzniklou situaci. Lidé stojí kolem hořících barelů, popijí čaj, někteří tancují na muziku z reproduktorů, občas si zaskandují.

„Do kdy tu budete stát?“ ptám se lidí u ohně, kam jsem se na chvíli zastavil ohřát si zmrzlé prsty.
„Než odejde Janukovyč!“ odpovídají.

„A změní se pak něco?“ ptám se.

„Řeknu ti to takhle, hůř rozhodně nebude.“ Odpovídá mi muž stojící poblíž.

„A když nebude líp, tak vyjdeme znovu. A potom ještě jednou a ještě jednou.“ Dodá další a ostatní souhlasně pokyvují.

Psáno pro Deník Referendum: http://denikreferendum.cz/clanek/16975-kyjevske-zapisky

Barikáda chránící vchod na Majdan ze směru od Parlamentu

Obránci barikády

Příprava živého nápisu vyzývajícího Janukoviče k odchodu

Tichá podpora demonstrace – „kdyby nezbili studenty, nepřijeli bychom“

Tohle by mohla být tvář revoluce. REVOLUCE!!!

Boxér Vitalij Kličko běsní nad davy.

Sudy s ohněm byly skvělý nápad. Na Majdanu a v přilehlých ulicích jich byly desítky.

Viva la revolucion, co dodat…

Sudy s ohněm jsem fotil poměrně často, protože jsem se u nich snažil trávit většinu času. Teplo, často i jídlo a čaj a hlavně lidé, kteří si chtějí povídat.