Reklama
 
Blog | Vojtěch Boháč

Červenomodrá útěcha

Vlk se nažral a koza zůstala celá. Tyto slova mi příjdou jako nejvýstižnější při pohledu na voličské preference vztahující se k volbám na jaře roku 2010. Nespokojená česká veřejnost dostala to, co tolik chtěla. Svěží vánek na politické scéně, stranu, skrze niž budou lidé moci vyjádřit protest proti současnému politickému estabilishmentu, stranu, která konečně učiní přítrž všemu zlému, co se tu děje. Když se však podívám na barevný statistický koláč preferencí, vidím jen, že nám ubyla podpora tradiční alternativy Strany zelených a KDU-ČSL, jinak nic nového nezaznamenávám. Ale ano, po chvilce si všímám mezi záplavou modré, oranžové a červené i oné červenomodré barvy.

No, to máme ale vážně novinku. Ale nelpěme na barvách, lépe se podívat, jakou alternativu jsme dostali ve tvářích, které budeme vídat vystupovat za tuhle stranu na veřejnosti. Na počátku byl Kalousek. Kde že je ta změna od současné politické (ne)kultury? Čisté politické praktiky? Slušnost? Nejsem si úplně jist, jestli právě populista se silně korupční minulostí je ten princ na bílém koni, který nás odveze do lepšího světa. Vzpomeňme na armádní padáky, prošlé rakety, ekologické sanace. No já nevím…

Druhým mužem strany je pan Kníže. Z pohledu Kalouska je mi vše jasné, přecejen pan Schwarzenberg je jedním z nejpopulárnějších politiků současnosti a jeho tvář na čele kandidátky nové strany zaručuje úspěch. Slušný, důvěryhodný, příjemný. Kolik by TOPka měla bez něj? Přiznejme si, kolik lidí, kteří budou TOP stranu volit vlastně zná někoho jiného, než je reklamní knížete a Kalousek? A to často jen jméno Kalousek… Z pohledu Schwarzenbergova už mi to však jasné být přestává. Jediný důvod, který vidím je ryze pragmatický – pan kníže nedávno oslavil dvaasedmdesáté narozeniny a v tomhle věku je pozdě mít trpělivost s tenkrát rozhádanými Zelenými, u nichž voličské preference klesaly a nebylo jasné, jak si povedou dále. Stačilo by možná trošku trpělivosti, počkat do nedávného sjezdu, kde se spory urovnaly a zelená alternativa mohla pokračovat. Dobrá, bylo před volbami, Zelení tenkrát neměli valnou šanci se do parlamentu dostat a hodiny starého muže tikají. Jediný závěr který mě napadá je, že se nic nemá nechávat na poslední chvíli, neboť pak člověk může být ukvapený a může dělat chyby. Pravděpodobně to platí i o snaze zemřít jakožto uznávaný politik, který něco dokázal. Pana Schwarzenberga mám rád a proto nebudu ani příliš zmiňovat, že vstup do TOPky byla sázka na jistotu. Jen kvůli místu (minimálně na nějakém ministerstvu a v čele jedné z nejsilnějších stran) by to přece neudělal…

No a na závěr ještě „milionová aféra“ Ladislava Šustra s novináři MF Dnes . Místo svěžího politického vánku zde cítím opět jen starý, zatuchlý vzduch a říkám si, jestli je vážně dobré zůstat u současné politické Tradice, Odpovědnosti vůči sobě, ale ne už tolik vůči občanům a Prosperitě vlastních zájmů. Bojím se, že nespokojená česká veřejnost tak dostane jen další ránu a volební účast za dva roky zase o kousek klesne.

Reklama

A změna v politické kultuře? Ticho po pěšině…