Reklama
 
Blog | Vojtěch Boháč

Velký třesk 2.0

Už si ani nevzpomínám, kdy to přesně třesklo. Určitě to nebylo ve zlomku vteřiny jako tenkrát poprvé před pár miliardami let, ale dlouho to ani tentokrát netrvalo. Vlastně tentokrát to byla spíše série třesků a výbuchů, která nám během minulého půlstoletí formovala nové místo pro život.

Jde o vývoji internetu a nových
technologií, jehož tempo se za minulých čtyřicet let změnilo z
klopýtání batolete ve sprint olympionika a nezbývá než
sledovat, co všechno nás od něj ještě čeká, než dosáhne
spkojenosti a půjde si odpočinout. Zvláště
v nedávné době, během posledních deseti let, to
pořádně vřelo. S příchodem internetu do každé rodiny se
zjevilo plno praktických novinek – diskusní fóra jako běžný
zdroj nových známostí, pizza doma do patnácti minut od online
obědnání, wikipedie nahradila dlouhé hledání a pídění se po
informacích, google mapy a GPS systémy zaručily, že se za
střízliva téměř neztrácím a když vařit něco nového, tak
jedině podle receptu, který má hodnocení uživatelů na
kuchařce.cz nejméně čtyři hvězdičky. Jen ta facebooková
plznička mi na žízeň pořád nějak nestačí. Ale čemu se taky
divit, vždyť jsem teprve člověk první generace tohoto nového
věku na vlnách jedniček a nul. Už vidím ty úšklebky dětí,
kterým budu za padesát let povídat, že na pivko vařené z chmele a vody
jsme tenkrát chodívali do zaplivaných hospod a někdy jsme odjeli
s kamarády na chatu (čti na chatu, ne "na četu") jen tak na víkend „zapařit“. První
generace a stejně už teď často vidím, že člověk bez mobilu je
ztracen, někteří lidé mimo dosah wifi či mobilního připojení
raději ani nevyjíždějí a doktoři dokonce identifikovali jakousi
numofóbii, neboli panický strach ze ztráty spojení. Zkrátka bez
moderní technologie to už nejde. Ale co se nestane, najednou se
dočtu (kde jinde než na novinkách.cz) o vědcích z university v
Santa Fé, kteří se dobádali, že se právě díky internetu
vracíme k jakési revizi prvobytně pospolné společnosti. Všechno
všem, žádné rozdíly, kdo umí, umí, kdo neumí, má smůlu.
Neexistuje chudoba, neexistuje bohatství. Začíná nový věk,
všechno od začátku ale o úroveň výš. A právě to mě vede k
myšlence, že bychom možná měli sepsat nějaký důvěryhodný
e-book o tom, jak to až do teď vlastně bylo, ať usnadníme
budoucím hloubání nad otázkami z čeho vzešli a nemusí se na to
tvářit jako my na povídání o stvoření muže z hlíny a ženy z
žebra. I když už asi nejsme právě společnost lovců a sběračů,
vracíme se možná svým způsobem opravdu na začátek. Kdo bude za
sto let vědět, zdali v lesích a bažinách za hradbami
elektromagnetického vlnění nečíhá vlkodlak, čarodejnice nebo
magická bytost, která dokáže žít bez zásuvky a baterie a kdo
bude mít odvahu se tam vypravit? Už teď je život bez internetu
těžko představitelný a otázkou je, zdali bude pro obyvatelé
země za sto let život bez zasíťování představitelný lépe než
je pro náspředstavitelný svět před velkým třeskem.

Reklama