Ale co, je vlastně pěkné, že si
můžeme v době nekonečného nakupování a bezbřehého
konzumování zajít shopnout ještě něco navrch. Jak jinak taky v
časech rozpadajících se rodin a po citech prahnoucího potomstva
někomu dokázat opravdovou lásku a náklonost, než že se kvůli
němu vzdám pár příjemných chvil s ním strávených a místo
toho budu hodiny a hodiny pobíhat po obchodech? Ano, jsem pak sice v
čase onoho vánočního klidu a míru trochu strhaný a nepříjemný
a večer v rodinném kruhu si příliš neužiju. Každý ale přece
musí pochopit, že „jsem to všechno dělal jen a jen kvůli vám
a tak si teď mohu dovolit trochu té únavy a nevraživosti.“
Svátek jsem vždycky bral jako dobu,
kdy se má dít něco svátečního a neobvyklého a v posledních
pár letech vidím čím dál jasněji, že Vánocům nemůžu i přes
všechen stres a spěch, který je provází nic vyčítat – úbytky
peněz z účtů jsou neobvykle velké, zmatku je neobvykle mnoho a
času na rodinu a přátelé zase zbude i přes celoročně nízkou
bilanci pravděpodobně ve výsledku neobvykle málo.
Přeji veselé Vánoce a ať je to zase
co nejdříve za námi!
(Když se podívám z okna na padající
barevné listí tak přemýšlím, zdalipak jsem trochu nepředběhl,
ale televize už na mě pomalu křičí že Vánoce jsou tady, Vánoce
jsou tady, Vánoce jsou tady… a reklamní tiskoviny souhlasně
přikyvují, takže snad je všechno v pořádku…)