Samotná demonstrace 24. prosince byla v pořadí již druhá a proběhla jako odpověď na mlčení vlády k podmínkám vzešlým z první demonstrace proti podvádění ve volbách, která proběhla 10. prosince na Blatném náměstí v Moskvě. Podmínky 10. prosince byly:
- osvobození politických vězňů;
- zneplatnění falešných voleb;
- odvolání hlavy Centrální volební komise Vladimira Čurova a vyšetření všech narušení voleb;
- registrace opozičních stran a uspořádání nových parlamentních voleb.
K sobotnímu Meetingu na prospektu Sacharova byl otištěn v pátečním vydání opozičních novin Nová Gazeta rozhovor výrazné figury dnešního opozičního hnutí, posledního prezidenta SSSR, Michaila Gorbačova a šéfredaktora Nové Gazety Dmitrie Muratova. Několik útržků z tohoto rozhovoru k lepšímu vhledu do předdemonstračních otázek a nálad nabízím zde: (Ptá se Dmitrij Muratov, odpovídá Michail Gorbačov.)
„Hlavně kvůli jednomu přání přichází – chtějí ukázat, že jsme lidé, že s námi nelze manipulovat a že my jsme současní představitelé současné země. To je za čím lidé jdou. Jdou za svou osobní svobodou, za tím, aby si o ní dále nešeptali jen v kuchyních, ale aby vyjádřili svou pozici a ukázali své tváře.“ D.M.
„Obrázkem, který podal náš tisk, jsem byl otřesen. Občanům bylo ukradeno právo volby.“ M.G.
„Zůstane přeci jen heslo o nových volbách? Nebo už je něco takového jako nové volby nereálné?“ – „Zůstane! Podívej, také někteří z našich nejchytřejších kamarádů říkají: ‘Nic, hotovo, nepovedlo se.‘ Ne, žádné hotovo! Jak můžeme nechat pracovat takovou Dumu pět let v tak složitém čase? Je třeba lidem povědět pravdu, protože na lži vzájemné vztahy stavět nejde! Jak to dobře řekl Složenicin: Na lži nejde stavět budouctnost. A naše otázka se týká právě budouctnosti: co se stane během těchto pěti let?“
„Co by podle Vás měli lidé dělat 24.prosince?“ – „Za nejdůležitější považuji, abychom tento Meeting svázali s prezidentskou kampaní. … Vysvětlím to: My můžeme svěřit své hlasy jen těm kandidátům, kteří přijdou s návrhem zneplatnění výsledků těchto voleb.“ – „Přijdou s návrhem, nebo volby zneplatní?“ – „Zneplatní! Přijdou se závazkem zneplatnit výsledky těchto voleb. My prostě nemůžeme nechat takovou Dumu fungovat pět let.“
„Lidé na sociálních sítích, dejme tomu na Facebooku, hlasováním vybírají pro vystoupení na meetingu 24. prosince lidi, kteří nejsou ani v současné vládě, ani v oficiální opozici. Vybírají ‘občany’, ne politiky. Nedůvěřují všem politikům, nejen těm vládnoucím. Proč?” – “Protože mnozí politici nechtějí poslouchat občany. Dám příklad: Zjuganov nazývá protestující – tedy ty, kdo hájí své ústavní práva – ‘oranžovou epidemií’. Utvrzuje nás, že nesystémová opozice je cosi, na co nestojí za to obracet pozornost. Teprve si sednul do poslaneckého křesla a hned je vše ostatní ‘nesystémové’. A tak vzniká nedůvěra. A co se týče vládní moci – vystoupení Putina v televizi po Blatném náměstí: celé setkání prý proběhlo jen kvůli tomu, aby lidem zamotalo hlavy. To zamrzí.“
„Vláda dala organizátorům meetingu, veřejným aktivistům a novinářům na vědomí, že ‘jestli dojde ke krveprolití, vina padá na opozici.‘ Jako kdyby lidé nešli na meeting právě kvůli machinacím vlády.“ – „Úkolem státu je zajistit bezpečí lidí! Lid se začal osobně účastnit důležitých státních záležitostí. To je jeho právo. Tak jej chraňte!“
„A Meeting 24. prosince. K čemu by na něm mělo dojít?“ – „Zaprvé musíme v ten den potvrdit heslo: ‘Za nové, svobodné a čestné volby!’ Kritériem kandidátů na prezidenta bude souhlasit s tímto heslem. Za druhé se v ten den musí objevit organizační komise Ruských Voličů, musí být navržen Den sjezdu Ruských Voličů – na tom budou lidé s různými politickými názory, ale s jedním cílem: volby musí být čestné, tisk svobodný a moc pod kontrolou společnosti.”
Jak to bylo v sobotu
V sobotu v devět hodin ráno jsem dorazil na jedno z mnoha Moskevských vlakových nádraží. Na ulici byla ještě tma a kolem nádraží probíhal tradiční ranní shon. Rozespalí lidé zachumlaní do huňatých kožichů, se zrakem zapíchnutým do země, aby je nikdo nerušil z jejich ranních myšlenek, spěchají na vlak, pryč z dvacetimilionového blázince, nebo naopak – z vlaku vstříc velkoměstu. Z nebe padá teplý sníh, I když tabule před nádražní budovou hlásí sedm stupňů pod nulou.
Sraz s partou demonstrantů – Sašou, Dášou a Borisem z Moskvy, Voloďou z Jekatěrinburgu a Jegorem z Běloruska, který jsme si domluvili na couchsurging.org na čtvrt na jednu, byl ještě daleko a já jsem vyrazil do města za svým. Až na jednu malou nálepku s přeškrtnutým Putinem na lampě veřejného osvětlení se Moskva dál od centra ničím nelišila od jiných sobot, které jsem v ní trávil. Unavená nálada, šedá atmosféra, flagmatičtí holubi na kanálech, v ulicích především důchodci. K poledni jsem pomalu zamířil pěšky ke Krásným Varotům, kde jsem se měl s ostatními potkat. Čím blíž jsem byl k prospsktu Sacharova, tím očividnější bylo, že se něco děje. Zhruba třičtvrtě hodiny chůze od místa Meetingu se začaly objevovat části silnic vyhrazené pro stání policejních autobusů. Stále se také zvyšoval počet policistů, kteří v modrých zimních úborechstáli u svých autobusů a většinou si povídali popíjejíce čaj. Skupinek lidí s transparenty stočenými v batohu nebo pod paží taky přibývalo. Ve vzduchu převládala nad napětí největší demonstrace v Rusku od pádu Sovětského Svazu spíš ona nálada sobotního rána.
Na sraz na Krásné Vorota jsem dorazil o půl hodiny pozděj a Saša mi už volala, že čeká na prospektu Sacharova. Posledních pět set metrů před místem konání akce už jsem šel po ulici v docela těsném zástupu lidí nejrůznějšího věku, stylu, pohlaví. Zdálo se, že naštvaní tak očividným podváděním se vydali demonstrovat téměř všichni. Když se pak přede mnou otevřelo dlouhé prostranství Sacharovova prospektu, byl jsem sám překvapen, kolik lidí přišlo. Pódium pro vystupující bylo kdesi v dálce, ještě více než půl kilometru a já už jsem se mačkal tělo na tělo se stovkami dalších. Akce začala ve dvě hodiny, přišel jsem téměř přesně. Z velkých reproduktorů rozmístěných po celém náměstí bylo zřetelně slyšet každé slovo, když náhodou nebylo pískání a tleskání davu řečníkům obzvláště hlasité. S ostatními jsem se potkali pod velkou žlutou cedulí propagující zubní ordinaci “PreziDent.” Příhodný název pro tento den. PreziDent Vás zbaví všech Vašich problemů…
Po chvíli boje o postup vpřed v tlačenici se ukázalo, že tahle zácpa nepokračuje až k pódiu, ale jen po brány s hledači kovu, u kterých desítky policistů kontorolovali, ať dovnitř neprojde nikdo ozbrojený. Asi po půlhodině se nám tak podařilo dostat se do o něco volnějšého prostoru v areálu. Z poledu řadového účastníka musím říct, že mě policie překvapila – čekal jsem, že bude pracovat při této zvláštní příležitosti ještě pomaleji, než je u v Rusku běžné (běžné tempo je velice, velice pomalé), ale místo toho bez zbytečných obstrukcí a s na tuto prazvláštní zemi až obdivuhodně zvládnutou organizací pracovala velmi efektivně a logicky.
První, co jsme po vstupu do areálu obdrželi, byl leták, na kterém byli sepsané všechny naše práva a doporučené postupy při zadržení. Zřejmě kvůli zkušenosti s třemi sty uvězněných po akci na Blatném náměstí před čtrnácti dny. Rozdavačů balónků, letáků, novin i transparentů bylo všude kolem plno. Kousek za vchodem byla dokonce živá produkce protivolebního reagge. Po celém areálu bylo plno dobrovolníků verbujících lidi do volebních komisí při prezidentských volbách, které proběhnou na jaře. Vysvětlovali zájemcům, co je třeba udělat, aby mohli být ve volební komisi, na co je třeba dávat pozor a proč je co nějvětší počet dohlížitelů důležitý. Z výšky na všechno dohlížel policejní vrtulník, bombardovaný ze země neustávající smrští různobarevných héliových balónků.
První host, jehož hlas jsme uslyšeli z reproduktorů, byl Michail Gorbačov. Témata všech mluvčích, kteří byli vybráni před Meetingem na facebooku byly podobná – nesouhlasíme s volbami, chceme nové, nejsme ovce, sejdeme se klidně znovu, pryč s Putinem, nechceme vládu strany zlodějů a podvodníků. Z evropskému pozorovateli nejznámějších tváří promluvil například bývalý mistr světa v šachu, současný liberální demokrat Garri Kasparov; dale symbol současného opozičního protikremlského hnutí, investigativní blogger Alexandr Navalnyj, který prohlásil, že už teď je nás dost na to, abychom se vypravili na Kreml hned, ale k potěšení ne dostatečně vytržených účastníků tuhle myšlenku dál nehnal. Po čtvrté hodině organizátioři ohlásili, že už se sešlo podle odhadů sto třicet tisíc lidí. Dobrovolníci Nové Gazety, kteří sčítali všechny účastníky procházející branami hledačů kovů, v sobotu večer ohlásili, že celkově napočítali 102.486 účastníků. Tak jako tak to byla zdaleka největší veřejná akce v Rusku po pádu SSSR. Celková atmosféra byla vcelku klidná. Občas se účastníci vyburcovali k hlasitému potlesku, pískání, či skandování hesla “Rusko bez Putina”, ale o emocích rozechvívajících vzduch se mluvit – snad naštěstí – nedalo. A to i přes snahu hrát na patriotistickou strunu, jejíž zvuk zní v rusku obzvláště líbivě, například když kytarista a zpěvák Vasja Oblomov sáhnul do strun a zazpíval píseň “Kde vzniká vlast?”. Velkou podporu měl také návrh Michaila Kasjanova, ministerského předsedy Ruska v letech 2000 – 2004, že zvítězí-li na jaře ve volbách Putin, bude to znamenat revoluci. “Sejdeme se znovu a potáhneme na Kreml.” Tahle část se mi jevila obzvláště zajímavá, protože v současné době nemá Putin do voleb reálného protivníka.
Byli ale i takoví řečníci, kteří byli z pódia přímo vypískáni. S prvním nedokonalým pokusem o vypískání se setkal Gorbačov. Pískot zněl výhradně zpod rudých vlajek se srpem a kladivem, logem KPRF, jejíž členové mu připisují rozpad Sovětského Svazu. Všeobecný pískot se ozval proti ruské politické celebritě Xenii Sobčak, kterou opozičníci považují, mými průvodci prozaicky řečeno, za “blbou kariéristickou krávu”. S mohutným pískotem se setkal také bývalý ministr financí Alexej Kudrin, o kterém panuje názor, že je opozičníkem jen proto, že jej ve vládě už nechtějí.
Kromě transparentů se před pódiem ve větru třepotalo také velké množství vlajek. O největší podíl se zasloužili především komunisté a obávaní nacionalisté, kteří obsadili velkou část prostoru hned před pódiem a o kterých se před akcí vedla dlouhá debata, jak moc je nechat pro jejich radikální názory a postupy vystupovat (mají na svědomí například smrt žurnalistky Nové Gazety Nasti Baburové či advokáta Stanislava Markelova). Nakonec za ně vystoupil Vladimir Tor. Z nacionalistické dílny byla zřejmě také hesla jako “Putin – pomahač Čečenců” a podobně. Své zastoupení tu měly ale i vlajky anarchistů, národních bolševiků, esperantistů, hnutí Solidarnosť a dalších. Zvláště vysokou uměleckou úroveň měly nejrůznější transparenty, které bylo mimochodem možné vyrobit ve workshop stanu přímo na místě. Oblíbeným materiálem byl karton, fix a prasklý prezervativ.
Atmosféru chladila i teplota, která se celý den pohybovala od pěti stupňů pod nulou níže. Kvůli té se mnoho lidí odebralo do některé z bližších hospůdek a restaurací. Celá akce byla ukončena veřejnou dohodou o tom, že nevyslechne-li Kreml naše výzvy, nebudeme mlčet. Následně se akce pomalu rozešla za červené záře světlic anarchistů.
Co se podpory starny vlády a putinovců, došlo jen k jedné malinké události a to když na samém konci, kdy organizátoři z pódia vyhlásili, že kdesi v Moskvě je autobus plný “Našich”, kteří chtějí přijet, hnutí povětšinou placené mládeže podporující Putina. Nepřijeli a víc se v průběhu akce nedělo, což mi bylo vysvětleno účastníky tím, že kdyby přišel kdokoli a začal hlásit veřejně provládní hesla, lidé by jej ve vteřině udupali. Také atmosféra byla samotnými protestujícími zhodnocena jako velice klidná oproti spontánní akci 10.prosince, která byla silně improvizovaná a provázena strachem ze skoku do tmy, kdy nikdo z účastníků netušil, budou rozehnáni armádou, pozavíráni, postříleni, nebo co se vlastně stane.