Byl-li to chlapík?
Co by dětem mohl říci Sergej Pugačev? Problém je v tom, že mu ve vlasti v současnosti přestalo být bezpečno: orgány hájící dodržování práva přišly s několika podezřeními na nezákonné výdaje za hranicemi prostředků. V nedávné minulosti známý bankéř, průmyslník a senátor Sergej Pugačev je na okraji bankrotu. Základně jeho obchodního impéria – Mezinárodní průmslové bance (Mezprombank) – vzala Centrální banka licenci ještě v listopadu 2010. Během dvou měsíců mu vláda Republiky Tyva odebrala mandát být členem Rady Federací za tento dálněsibiřský region. Velká část jeho aktiv buď už přešla k novým vlastníkům nebo se nachází těsně před rozprodáním.
Přitom zůstala Mezinárodní průmyslová banka dlužna Centrální bance 32,4 mld rublů, dalším věřitelům pak 93 mld. A to není vše – nikdo dopodrobna neví, jak moc Pugačevovy průmyslové struktury zadlužily jeho vlastní banku a skrze to další zůčastněné. Je docela možné, že se výsledek ukáže být už teď v mínusu.
Zatím se Pugačev skrývá před svými problémy ve Francii – na Azurovém pobřeží, kde má svou komfortní vilu. V této době jeho syn Alexandr (francouzský občan) je nucen zachraňovat poslední kousky majetku – deník Frace Soir, u nějž bylo jen v reklamní kampaň vynaloženo 20 milionů eur a dnes proti němu může začít proces bankrotu. Co že se tedy stalo se samotným – jak jej pokřtili masmédia v samých počátcích – „pravoslavným bankéřem“? Vždyť ještě v květnu roku 2008 jej ruská verze magazínu Forbes umístila na čestné padesáté místo ve „Zlaté stovce“ – Rus s oceněním majetku na dvě miliardy dolarů. V dubnu 2010 ( to znamená už po začátku krize) jej The Sunday Times zařadila na seznam nejbohatějších obyvatel planety (750 milionů liber). Abychom mohli rozřešit tento rébus, je třeba se obrátit ke zdrojům.
Za mlžného svítání mládí
V životopise Pugačev píše, že mezi 1983 a 1991 rokem pracoval v Strojbance SSSR postupně na funkcích kurýra, ekonoma a zemského ředitele oddílu. Tyto data byly také v pracovn knížce. V té bylo také upřesněno, že prvotní bankéřská kariéra probíhala celou dobu v jednom a tom samém krasnogvardějském oddělení Strojbanky v Leninradě. Pravda, v masmédiích se objevila i druhá varianta životopisu, kde bylo psáno, že v letech 1985 až 1990 pracoval mladý ekonom Pugačev v Promstrojbank.
Tento nesoulad nepřinesl bankéři žádnou výtku – prý se spletl. Alev tomhle případě se obvinění jeví nedostatečně podložené. Věc je v tom, že svazový Gosbank, v sovětském čase samojediná banka, byl rozdělen na pět nezávislých bank teprve v roce 1987. Mezi novorozenýmibankami byl i Promstrojbank, který v různých obdobích nesl také jméno
Strojbank. V pravidlech psaní životopisů je dána zásada uvádět funkci podle posledního názvu ústavu. Samozřejmě, bylo by také možné rozepsat podle let všechny jména banky, ale jestli tak není provedeno, nejedná se o nic kritického. Rozdíly v letech – 1983 nebo 1985 – je možné objasnit tím, že v roce 1983 bylo Pugačevovovi teprve dvacet let a proto, měl-li být zároveň studentem, mohl v bance pracovat jen bokem. Mimo to pozice kurýra není právě z těch nejprestižnějších. Proto vždy a všude lépe všechno ukazovat v pořádku a bez dvojakostí. Potom nemůžou vzniknout podezření.
Zajímavější je ale druhá neshoda. V životopise předloženém Radě Federací píše Pugačev, že v letech 1980 – 1985 studoval ve Ždanovově Leningradské Státní Universitě (LGU) a náležitě tam získal diplom vysokoškolského vzdělání. Zde je zatím jen nejasné v jakém oboru. V roce 1994 Sergej Pugačev zcela oficiálně (což je potvrzeno dokumenty Vyšší atestační komise) obhájil kandidátskou disertaci nazvanou : „Metody a modely řízení investiční politiky banky“. V roce 1998 vydal také na toto téma monografii. Znamená to, že dostal v Leningradské universitě diplom z ekonomie? Všechno není tak jednoduché. Je také doktorem technických věd. Těmi se ekonomové stávají docela zřídka.
Ale tohle není nejpodivuhodnější. Na začátku roku 2009 se začal o životopis senátora zajímat poslanec Státní Dumy Konstantin Širšov. Kdo za tímto jeho zájmem stál není dopodrobna známo, víme ale, že se toho času vztahy dvou
oligarchů – samotného Pugačeva a Olega Děripasky – náhle prudce vyostřily. Poslanec odeslal na různé adresy množství oficiálních dotazů a požadavků, zároveň s tím také na vzdělávací oddělení LGU. A jak později sdělil Širšo,
došlel mu dopis No. 3/3-15-210, podepsaný prorektorem pro vyučování Sankt-Petěrburské University I. A. Děmentěva, ve kterém se utvrzuje, že „Diplom na jméno S. V. Pugačeva nebyl v roce 1985 vydán.“ Komentářů netřeba.
Nyní se popasujeme ještě s jednou vzdělávací institucí, kterou podle svých slov Pugačev zakončil v Moskvě roku 1994, – Universitou metodologie vědění. Ani v jednom vyhledávacím systému není tato universita zapsána. Pravda, odkazy na něj jsou ve statích psaných v různých dobách pro Pugačeva. Podle dat poslance Širšova tato universita nezískala licenci na vzdělávací činnost v oblasti právní vědy a tak byla v roce 1992 zlikvidována – tedy dva roky před jejím dokončením Sergejem Pugačevem. K tomu všemu termín „Metodologie vědění“ vyvolává pochyby o její vědeckosti. Tento pojem se často používá v praxi scientologické církve, která je v mnoha zemích oficiálně považována za totalitářskou sektu.
Celkem vzato, poučná kariéra Sergeje Pugačeva se jeví být – při takovémto rozkladu faktů o jeho pochybeních – nezvratnou. Na druhou stranu není ani nijak strašidelná. Odborná hodnota mnohých diplomů a disertací zaštítěných
úředníky a autoritativními podnikateli v 90.letech stejně už dávno vyvolává skepsi v akademických i expertních kruzích.
Konstantin Levin