Reklama
 
Blog | Vojtěch Boháč

Echo Moskvy, média v Rusku a přihřívání místeček ve státní správě (Překlad)

Rozhovor redaktorky Nové Gazety Naděždy Prusenkové s generálním ředitelem rozhlasové stanice Echo Moskvy Juriem Fedutinem o situaci na Echu Moskvy, křehkém životě ruských médií a mocenských praktikách.

Jurij Fedutinov: Lidem, kteří se nemohou smířit se svobodou slova navrhuji, aby se s ní prostě smířili!

Nová sestava rady ředitelů bude potvrzena 29. března na schůzce akcionářů. Echo Moskvy bude reprezentovat generální ředitel rozhlasové stanice.

Minulý týden se objevila informace o mimořádné schůzce akcionářů rádia Echo Moskvy, na které předča sně ukončila svou činn ost působící rada ředitelů, a na níž byla odsouhlasena její nová podoba. Ve výsledku sestavu opustili dva nezávislí ředitelé Jevgenij Jásin a Alexandr Makovský, a také – na znamení protestu – šéfredaktor „Echa“ Alexej Venediktov a jeho první námětek Vladimir Varfolomějev. Novou sestavu rady ředitelů, která bude potvrzena 29. března na schůzi akcionářů Echa Moskvy, bude prezentovat generální ředitel rozhlasové stanice Jurij Fedutinov. Nová Gazeta si s ním popovídala o obchodních praktikách, politických zápletkách a o tom, co nyní čeká Echo Moskvy.

Reklama

Jak hodnotíte události posledních dnů? Došlápli si na Exo?

Těmto událostem se dostalo publicity před ně kolika dny, ačkoli už  probíhají od prosince minulého roku. Jak píše akcionář, využil svého  práva mít větší množství hlasů v radě ředitelů. Existuje cynické  vysvětlení: členové rady ředitelů dostávají odměnu za svou práci. Nyní   budu dostávat přídavek ke svému platu. Ale existuje ještě takový  pojem,  kterým je kvorum pro řešení určitých otázek. A nyní Gazprom  Media tohoto kvora dosáhlo, nezávisle na tom, jak se zachová druhý  největší akcionář. Například k tomu, aby bylo možné sesadit generálního  ředitele, je nutné svolat radu ředitelů. Ta pak předloží návrh na schůzi  akcionářů. A aby bylo možné svolat radu ředitelů, k tomu je třeba  kvorum.

Venediktov a Varfolomějev se vzdaly místa v radě ředitelů na znamení protestu. Nebo to byla situace vynuceného protestu?

Přání i protest se shodovaly se strategií Gazprom Media odstranit žurnalisty ze všech rad ředitelů všech svých dceřiných společností. Ačkoli já mám pocit, že kdo jiný než žurnalista vysvětlí v mediálním byznyse jakési základy této profese finančníkům a právníkům. Tak se u nás na Echu nějak stalo, že jsem se k tomu hodil já. A podle všeho u generálního ředitele není v žádném případě nutné, aby fungoval v běhu každodenní redakční politiky a všech redakčních potřeb.

Vaše kandidatura je kompromisní varianta?

Ne tak docela. Všichni vědí, že já představuji starou sestavu. Nikdo nemá iluze o tom, jak budu hlasovat v těch či oněch otázkách.

Takže vy jste takový stávkokaz?

Ne, nyní je prostě všechno v kurzu. Prostě představitelé staré sestavy, žurnalistického kolektivu, zůstali dva. Také zůstali dva nezávislí ředitelé, všechno ostatní je z řad akciové společnosti Gazprom Media. Mrzí mě, co se stalo současným nezávislým ředitelům. Nikdo je ani nevaroval. A ti lidé s námi pracovali ne rok, ani ne dva roky, když je nečekaně požádali odklidit se. Noví nezávislí ředitelé budou více orientovaní na byznys a méně idealističtí. Jsou dost blízko Systému.

Ale znovu, tohle je boj akcionářů. Je třeba chápat: když jsme v prosinci dosáhli fantastických ratingů poslouchanosti, když naše internetová stránka během jednoho měsíce téměř zdvojnásobila své i před tím četné posluchačstvo – z pohledu uživatele je to prudké posílení masmédia. Z pohledu akcionáře je to prudké oslabení, protože v ten konkrétní moment se konkrétní masmédium Echo Moskvy nezajímalo o rating a zisk.

Zakončili jsme rok s pro nás bezprecedentním ziskem. A nakolik fungujeme od roku 1990 na stoprocentním samofinancování, natolik pro nás byly všechny tyto krizové chvění náročné. Právě proto říkáme, že jde o nepochopitelnou unáhlenost. A v principu je to nelogická událost, že teď mění radu ředitelů, když všechno dobře funguje.

To nikdo nechápe. Ani v případě, že by šlo o pouhý byznys, ale když k tomu koliduje s politickými událostmi, vtírá se logický závěr.

Samozřejmě. To, že jde o symbolický akt je jasné. To, že je to znamení, to je jasné. Že je to znamení nejen nám, ale i těm, které my neznáme, to je pochopitelné. Znepokojilo mě, když na setkání s hlavním redaktorem ministerský předseda přesvědčeně prohlásil: „Nechápu, jak se může stát, že společnost náležící státu, žijící z peněz daňových poplatníků…“ Mám dvě otázky. Kdopak to takhle lže bývalému – budoucímu presidentovi? Vždyť mu někdo řekl, že Echo Moskvy patří státnímu podniku. Copak on neví, že Gazprombank nepatří státnímu podniku? Ne, jakoby o Bank Rossii (pozn. Centrální Banka) cosi slyšel. Ačkoli, možná, „stát – to jsme my?“ Druhá otázka: je možné, že jsou z rozpočtu vyřazeny na Echo Moskvy peníze, které prostě až k nám nedoputují? To už je hanlivé. Každopádně je zjevné, že půdu tomu všemu někdo předpřipravil.

A jak okomentujete řeči, které se proslýchají o tom, že se do čela holdingu chce postavit Alexej Gromov (náměstek šéfa presidentovy administrativy)?

O Gromovi nemůžu říct nic, neznám jej. To, že na Senkevičovo místo čeká mnoho uchazečů, to je jasné na sto procent. Probíhá boj. Jiného vysvětlení pro všechny ty nejasnosti není. Někdo položil Putinovi na stůl bláboly o státním rádiu z peněz daňových poplatníků. A Putin sám už nemůže říct, že se spletl a vrátit to zpět. Takže dík patří především pomocníkům premiéra.

A kde je mez odolnosti Echa Moskvy?

Ta je na ulici. Právě teď otestovali mez odolnosti. Pozorovali, udělali z toho nějaké závěry. Ujišťuji Vás, že pokud bude potřeba se Echa zbavit, proběhne to velmi rychle, během třech, čtyřech dnů. Důvodů, kvůli kterým může být zrušeno Echo, není méně než stovka.

V komentářích Venediktov a jeho tým mluví o stanovách, že stanovy ochrání rozhlasovou stanici od vměšování se z vnějšku. Je to tak?

Vážně?! Tři, čtyři dny a Echo nebude. Hleďte, objevil se člověk, který řekl, že naše stanovy jsou v rozporu s Kodexem práce. Kvůli tomu, že žurnalisté na Echu nesmějí být členové politických stran. A už nás s plnou vážností zvou na prokuraturu. Nebo druhý příklad. Echo Moskvy je první nestátní rozhlasová stanice na území RF. Byly dvě francouzské – Evropa plus a Nostalži. A my jsme první ruská rozhlasová stanice. Ale proto také nedostáváme kmitočet v normálním pásmu FM. Dali nám kmitočet v experimentálním pásmu. A experiment pokračuje až do dneška. A v kteroukoli chvíli může VGTRK (Všeruská státní televizní a rozhlasová společnost) říct, že Echo Moskvy ruší příjem televizních programů RTR (pozn. Ruské státní televizní kanály). Vysíláme na dvou kilowattech, protože se na deseti kilowattech – na obrázcích Druhého kanálu objevilo zavlnění. Spojaři budou muset trošičku pokroutit knoflíky, aby se objevilo zvlnění. Nebo vnesení změny do Zákona o masmédiích. Nyní bude muset být Echo Moskvy nazváno ne rádio programem, ale rádio kanálem. A nikdo neví, jak předělat dokumenty, abychom měli rádio kanál. A už nám telefonují naše regionální vysílače a říkají: „Nepřímou naše dokumenty, nemůžeme vysílat.“ A takových způsobů je kupa.

Ale přece je nikdo nepoužil. Změňme trochu téma. To znamená, že cíl není zrušit, ale ukázat, kdo je tu pánem.

Ano, aby Damoklův meč visel a všichni chápali, že Damoklova ruka se může unavit. Často se mě ptají, proč se v průběhu deseti let Gazprom Media nemíchaly do našich záležitostí. Odpovídám: celý ten čas Gazprom Média jakožto dostatečně silná skupina mohla vydržet náraz. Nám netelefonovali, ale že zatelefonovali jim, to je jisté.

Prodat balík akcií je nereálné? Najednou se objevilo velké množství nabídek.

Myslím si, že to nikdo neudělá. Echo Moskvy je černý briliant. V podstatě ošklivé, nevzhledné, ale peníze stojí…

A Echo je připraveno změnit redakční politiku podle potřeby akcionáře? Vždyť o to jim v důsledku jde.

Mě akcionáři nic takového neříkali. Ačkoli redakční politika se mění neustále. Jenže je redakční, nikoho jiného. Něco se změnilo ve světě nebo na trhu – změnila se politika. Naše redakční politika je dost pasivní. Jsme náměstíčko, přes které chodí různí lidé. My s vámi vidíme, že se spíše mění redakční nastavení nadýchaných televizních kanálů. To znamená, že my jsme měli pravdu.

A jestliže hypotetický Senkevič zatelefonuje hypotetickému Venediktovi a řekne: „Je takový návrh, že by se na Echu už nemluvilo o hypotetickém Navalném“.

Venediktov sprostě nenadává. Odkazuje lidi do jistých míst zdvořile.

Ale jaké má Echo možnosti v podmínkách nátlaku?

Žádné. Senkevič nezatelefonuje a Venediktov bude zvát Navalného natolik, nakolik si to bude žádat situace. My jsme náměstíčko. Proto jsem byl krajně udiven, když se právníci ze Státní Dumy rozhodnuli obrátit na prokuraturu kvůli dopisům od Berezovského (pozn. dopisy, které v Rusku odsouzený podnikatel a politik Boris Berezovský napsal ze své emigrace v Londýně Putinovi a ostatním kandidátům na presidenta, v nichž napadá neústavnost této volby a vybízí, ať se z volby stáhne buď Putin, nebo ostatní kandidáti.) Dopis se objevil na webu a kvůli extremismu prověřují rádio. Dvě různá masmédia! A to jsou právníci, kteří píšou naše zákony!

Takže listiny zastavující činnost nehrozí?

Doufám, že ne.

Další schůze akcionářů je naplánována na 29. Března. Program dne je jasný, nebo čekáte nějaké překvapení?

Nejsem připraven toto komentovat, ale nejspíš překvapení v dobrém smyslu bude. Já jsem minoritní akcionář, ale v tisku jsem viděl, že byl program dne zkrácen. Myslím, že tohle je poziční válka, která není spojená s našimi vzájemnými vztahy, ale vztahy mezi majoritními akcionáři s kýmsi dalším.

A tenhle zvýšený zájem může mít vliv na definitivní výsledky?

Leda na termíny. Jestli bude řešením sesadit vedení Echa, stane se to rychle, jestli sesadit bez skandálu, potom to bude delší, trýznivější doba. Stali jsme se „rukojmími“ vztahů mezi majoritními akcionáři a kýmsi dalším, kdo si pro sebe připravuje místo v nové struktuře vlády po březnových volbách. Jiný si není jistý svou budoucností a tak postaví například aerodromy. Jak jinak ještě objasnit tyhle rychlé a radikální řešení, když uvnitř korporace si je nic nežádá? Můžeme si vzpomenout, že řešení pro rádio CityFM bylo přijato během několik dní.

A vy stavíte příběh Echa do jedné řady s pročišťováním mediálního prostoru: CityFM, NTV?

Na CityFM lidé přišli o práci, na NTV přišli o práci, ve vydavatelském domě Kommersant lidé přišli o práci. U nás o práci formálně nikdo nepřišel. Ke změnám ve složení rady ředitelů dochází na každé stanici každoročně. A je třeba být silnou korporací, abychom přestáli ránu v podmínkách agresivního prostředí. Otázka je v tom, jak velká bude trpělivost. Myslím, že už je na hraně.

Co se musí stát, aby bylo Echo zrušeno? Vedení stanice může přijmout takové řešení?

Technicky ne. To může udělat vedení holdingu. A vedení holdingu k tomu stačí jediná příčina – všechno je špatně, stanice je mnoho let ztrátová, nejsou možnosti jejího financování. Druhá příčina může být ta, že vládce země řekne: „Už toho stačilo!“

Předpovídání bývá nevděčné. Ale přesto, jaký máte pocit, co bude s Echem Moskvy?

Já navrhuji lidem, kteří se nemohou smířit se svobodou slova, aby se s ní smířili. Bude Echo nebo nebude Echo – to je druhá otázka. Ale to, že bude svoboda přístupu k informacím, to je axiom, kterému nejsou potřeba důkazy. A s tím je prostě potřeba se smířit. Echo Moskvy, to je zrnko písku. Existuje nějaký mainstream, který nelze obejít. Bez toho prostě modernizace není možná.

 

Originál článku najdete na adrese: http://www.novayagazeta.ru/politics/51136.html